Aktuality - Když „svoboda“ narazí na tvrdou realitu

Takové romantické nocování pod hvězdami je fajn, ale když se přidá podzimní sychravo, ranní mrazíky nebo nedejbože zdravotní trable, pak veškerá sranda končí… Naši berounští strážníci by o tom mohli vyprávět své. Stačí se podívat na dva osudy bezdomovců, které městská policie řešila, a které ukazují, jak tenká je hranice mezi svobodou a pořádným průšvihem.

Příběh první: Slinivka, která nechtěla počkat

Představte si ten zdánlivý klid pod dálničním mostem – žádný otravný pošťák, žádné upomínky. Dokud se ovšem o slovo nepřihlásí vaše vlastní slinivka, která se rozhodne stávkovat. Přesně v této situaci našla hlídka městské policie 22. října jednoho z místních mužů bez domova. Pán sice zarputile tvrdil, že to „samo přejde“, a příjezd sanitky striktně odmítal, ale strážníci ze zkušenosti vědí, že slinivka na podobné sliby obvykle neslyší. S mužem se proto domluvili, že ho pro jistotu přijedou ještě zkontrolovat.

A udělali dobře. Při druhé návštěvě už bylo jasné, že bolesti neustupují a situace je spíše horší. Hlídka proto na nic nečekala a přivolala rychlou záchrannou službu. Ta si muže převzala a vzhledem k vážnosti jeho stavu ho transportovala na vyšetření do berounské nemocnice. Jako bonus muži v dechu naměřili 0,61 promile – alkohol sice v chladném počasí možná na moment zahřál, ale slinivce to na náladě evidentně nepřidalo. Díky zodpovědnému a vytrvalému přístupu hlídky ale tento příběh dopadl dobře.

Příběh druhý: Když neposlouchají nohy ani jazyk

O pár hodin později zažil berounský dispečink další telefonát. Všímavá kolemjdoucí oznámila, že v Koněpruské ulici kousek před kruhovým objezdem leží na chodníku muž. Oznamovatelka sice do telefonu hlásila, že se dotyčný občas trochu hýbe, ale upřímně dodala, že k bližšímu průzkumu jí chybí odvaha. A ruku na srdce – málokdo z nás by v té chvíli dělal na ulici hrdinu. Paní ale udělala tu nejlepší možnou věc: nezavřela oči, neotočila se zády, ale zavolala pomoc.

Hlídka na místě okamžitě poznala starého známého. Ten strážníkům s obrovským úsilím vysvětlil, že pouze špatně došlápl, gravitace udělala své a on prostě upadl. Protože jeho artikulace byla natolik špatná, že mu sotva bylo rozumět, strážníci okamžitě vytáhli přístroj na měření alkoholu v očekávání jasného výsledku. Jenže přišlo překvapení – čistá nula. Alkohol v tom byl tentokrát úplně nevinně. Aby byla shoda náhod dokonalá, kolem jel zrovna na kole lékař, který zabrzdil, pána zběžně vyšetřil a potvrdil, že je v pořádku. Muž s díky odmítl odvoz do nemocnice a byl ponechán na místě – s vědomím, že Berouňákům jeho osud ukradený není.

Nesuďme knihu podle obalu

S blížící se zimou bude lidem bez domova ještě krušněji. Nikdo z nás přesně nezná ty klikaté a často tragické cesty, které člověka na ulici přivedou – stačí rozvod, ztráta práce nebo psychická nemoc a z bezpečí obývacího pokoje je to na chodník blíž, než si myslíme.

Pomoc v těchto situacích přitom nespočívá v drobných mincích na krabičák nebo kusovku, které nic neřeší. Ta největší pomoc se ukrývá v obyčejném zájmu o druhého – vždyť i bezdomovci jsou lidské bytosti. Nemusíme se hned s každým kamarádit, ale můžeme udělat to, co lidé z našich příběhů:

Strážníci, kteří ukázali stoprocentní profesionální přístup a díky svému zájmu unaveného pána raději zkontrolovali dvakrát.

Všímavá paní, která sice měla strach jít blíž, ale projevila empatii a přivoláním pomoci udělala pro ležícího muže maximum.

Lékař-cyklista, pro kterého je jeho povolání zároveň poslání a zcela lidsky i profesně pomohl.

Až uvidíte i vy někoho v nouzi, buďte stejně lidští a empatičtí. Bezpečný Beroun dělají bezpečnějším právě lidé, kteří se dívají kolem sebe.